neděle 30. září 2012

Knihy za září (2012)

Sakra, kde se to tady všechno vzalo? Vždyť já si skoro nic nekupovala a skoro nic mi nedošlo. Ono se to sem teleportovalo, jinak to už vážně není možné.

Takže v pátek po návratu z adaptačního kurzu jsem se s výkřikem a krosnou na zádech rozeběhla do levných knih a s výkřikem "Miláčci mí jediný," jsem prohrabávala všechny možné i nemožné knihy v obchodě. :) No tak dobře, krosnu jsem nechala s mámou před levnými knihami a běžela tam bez ní. A co bych byla za knihomola, abych s po týdnu bez knih a civilizace alespoň něco málo nekoupila? Jako první mi do očí padly tyhle dva komixy, protože za mangu bych to moc nepovažovala. :D No první díl Maximum Ride jsem si už přečetla a nevím, co bych si o tom měla myslet.

Tak tyhle dvě knihy bych asi do ruky jen tak nedostala, kdybych na ně nenarazila v knižním bazaru u VeEee... Já prostě neodolala a musela je mít... po Pod nekonečnou oblohou házím očka už nějakou dobu a Prokletý dům mám už nějakou dobu přečtený a líbil se mi, takže jsem neváhala.
Kamsahamnida VeEee unnie. (Já si tu korejštinu prostě nikdy neopustím.)


Sakra, jak já jsem vůbec získala ten Hvězdný prach? A co to vůbec je? Já to vidím poprvý a to nelžu. Já ani nevěděla, že mi v knihovničce něco takovýho straší. Až dneska jsem se dozvěděla, že mi došla z nějakýho antikvariátu, ze kterého mi měla dojít jedna manga - tohle teda žádná manga není a nemá ani trochu podobný jméno.
Jméno hvězdy. No řekněte, vy byste odolali? Obálka sice nic moc, ale ten podtitulek, já ji prostě mít musela.


Jen si mě máme "vyzvedne" po adapťáku a hned jsem málem zabitá za to, že mi celý týden chodili nějaké voloviny a že mě asi zabije, protože je všechny bral táta, který je na knihy přímo alergický. Po delším rozhovoru jsem z ní vypáčila, že mi došlo něco o nějakýho Domina. Moje první reakce. "Wtf? Co? Jaký zas Domino? To neznám!" a o asi pět vteřin poté mi došlo, o co tu jde. Žár mi už došel na recenzi? Po návštěvě levných knih jsem se vydala k Barvičovi s tím, že potřebuji ten předchozí díl, abych je měla konečně zatím všechny. Peníze jsem dostala a pádila do knihkupectví, kde jsem podlehla zátěžovému testu na nervy, když jsem zjistila, že za tu stejnou cenu bych mohla mít i jednu mangu a raději tu knihu Sny popadla a pádila k pokladně.

Tenhle tlustý pacholek mě stál skoro všechny mé nervy, protože jeho sehnat mě stálo víc času než ta angličtina, kterou jsem hledala skoro hodinu, než jsem přišla na to, že ji mají ve skladu a dostala ji. Já si sice tuhle bichličku nemusela kupovat, ale já prostě chtěla. Jak snadné je mě ovlivnit. :) Jen mě mrzí, že je chudinka trochu potlučený, poslední na skladě a za trochu větší slevu. To se mi líbí. A už mi dvakrát pomohl. Malý labyrint literatury.



Moje dlouhé mlčení - no řekněme, že mám knihu podepsanou a i zážitky z besedy s paní, která tuhle knihu nejenom napsala, ale i všechno v ní prožila - tedy ztratila celou rodinu, byla v Osvětimi a další životní pohromy. Jsem ráda za to, že jsem měla tu možnost tuto paní poznat a to i přes to, že jsem byla z té kamery hodně nervózní.
From up above - moje yaoi dušička se ozvala a já neodolala. Kdo by taky odolal? Já tuhle mangu prostě žeru, je naprosto dokonalá. Naprosto. A rozhodně není mojí posledni yaoi mangou, kterou si přečtu. ;)

A to nejlepší na konec, tedy podle mého měřítka. Knihy, které jsem chtěla strašně dlouho a konečně je mám. A nevyměnila bych je za nic na světě.
Korejská konverzace - jak jinak bych se líp naučila korejsky? No, ne že bych něco neuměla už předtím, ale takhle se mi to zdá lepší než ten můj zmatený slovníček. Což mi připomíná, že bych se měla konečně pořádně naučit to jejich písmo, mluvit a psát je něco naprosto odlišného.
V koreji se korejcům nevyhneme - kniha jako stvořená pro mě. Za pár let se chystám do Jižní Koree a tak se chci dozvědět co nejvíce o jejich kultuře, minulosti a vlastně všechno možné. Tahle kniha je opravdu úžasně napsaná a navíc pravdivá. A i přes některé nepříjemnosti, které v ní byly se do Koree těším.

pátek 28. září 2012

RC review: Paranormálové II - Nikdo není bez viny


Autor: Kiersten White
Překlad: Emílie Harantová
Originální název: Supernaturally
Žánr: Paranormální fantasy
Počet stran: 338
Nakladatelství: Fortuna Libri
Rok vydání: 2012
Anotace: V dalším dílu Paranormálů se opět setkáváme s Evií, která bude tentokrát kromě svých obvyklých problémů s vílami, upíry a Mezinárodní agenturou pro zadržování paranormálů řešit i problémy, které trápí spoustu dívek jejího věku. Podaří se jí se svými problémy poprat? A jak skloubí lásku k vodouchovi, školu a práci s paranormály? Stojí za útoky na Evii víly? A proč se ve městě objevují stále noví paranormálové a pozorují ji? I když jsou její rodinou přátelé a MAZP, zjistí Evie něco o svých rodičích? To vše se dozvíte ve druhém dílu s podtitulem Nikdo není bez viny.

UPÍŘI
Myslela jsem, že vím, jak tě ochránit.
VLKODLACI
Myslela jsem, že vím, kam patřím.
VÍLY
Ale svět se posouvá, věci se mění.
VODOUŠI
A pravda je taková,
že jsem nevěděla vůbec nic.

Nový život

Evie byla v MAZP prohlášena za nezvěstnou a nejspíš tím pádem i mrtvou, což ji dává možnost žít normální život, o kterém vždy tolik snila, ale přichází na to, že to není až tak moc velká zábava a že studentský život se naprosto vůbec nepodobá tomu, který si vysnila díky svému oblíbenému seriálu. Evie tak přichází na to, že i přes to, že byla vlastně MAZP vězněna, tak by se k práci pro ně ráda vrátila, což se za chvíli ukáže jako jedna z možností, které dostane. Evie se snaží skloubit svou normální práci s prací pro MAZP a do toho ještě nějak vnést řád v jejím vztahu s Leasem, který studuje na univerzitě a tak na ni nemá moc času. A aby toho nebylo málo, po celém světě se začnou ztrácet paranormálové.

Proč by ne?

V prvním dílu této trilogie jsme měli možnost se seznámit v mnoha druhy paranormálů a to jak těch dobrých, tak i těch zlých. Přičemž se někdy i tyhle možnosti měnili v pochodu. První díl byl i díky tomu plný akce a rozhodně jste se od první stránky až po tu poslední nenudili. V tomto díle se podíváme více na zoubek některým paranormálům a seznámíme se i s nějakými novými. A navíc si rozhodně zamilujete jednu hodnou upírku a jednoho naprosto šíleného kluka, které vás nenechají v klidu.

Kiersten White se narodila a vyrůstala v Utahu, kde studovala angličtinu na Brigham Young University. Nyní žije v San Diegu se svým manželem a dětmi.
Kiersten je autor bestsellerů, paranormálních fikcí pro mladé dospělé. Série se jmenuje Paranormálové. Také píše povídky, antologii s 13 steampunkovými romantickými povídkami.
I když její kariéra jako spisovatele začala jen před krátkou dobou, Kiersten má rozdělanou celou řadu projektů. Po dokončení trilogie Paranormálové se chystá uvést na trh novou thrillerovou série. Také pracuje na knize Isadora, nadcházejícím románu o modení teenagerce, jejíž rodiče jsou egyptští bohové.

Překlad

Mám pocit, že buď jsem se snažila knihy zbavit tak rychle, že jsem je nepostřehla a nebo jich tam bylo opravdu minimálně. Ano, mluvím o chybách, kterých bylo v první díle požehnaně.
V druhém díle jsem si skoro žádných nevšimla, sem tam jsem ale i tak postřehla nějaký malý překlep, kvůli kterému jsem musela přemýšlet nad tím, co tím chtěla překladatelka říci, protože sice to povětšinou byla slova, která jakž takž dávala smysl, ale jinak měnila i třeba celou větu.
Také jsem si všimla menších proměn jména Vivian, která se v jednu chvíli jmenovala naprosto jinak a poté zase takhle, což mě poprvé trochu zmátlo a já musela přemýšlet nad tím, jestli se jedná pořád o tu stejnou osobu.

Hodnocení

Nestydím se napsat, že kniha mě zaujala spíše než příběhem svou obálkou, která se mi líbí o trochu více, než ta k předchozímu dílu. Samotný příběh v tomto díle oproti tomu předchozímu bohužel opravdu hodně pokulhává. První čtvrtinu knihy jsem do ní byla začtená a naprosto nadšená, ale po přechodu blíže k polovině, příběh začal značně pokulhávat a pokud bych to tak měla říct, tak dokonce i přicházet o „dech“, příběh začal být opravdu hodně nudný a naprosto nezáživný a nestydím se říct, že kdybych mohla, nejspíš bych ho na chvíli zase odložila a nechala si ho na kdo ví kdy. Ale stále ještě doufám, že styl, jakým byla kniha napsána byl autorčin záměr a že pro změnu s dalším dílem dokáže vyrazit dech mě.
Další věc, která mi oproti minulému dílu naprosto lezla na nervy byla právě sama Evie, které jsem chvílemi chtěla kroutit krkem a dělat přednášky o tom, jak se změnila a že chci zpět to, jak se chovala v minulém díle, kdy jsem k ní dá se říci i vhlížela. Většinu knihy mi svým jednáním brnkala na nervy a tak jsem se jenom těšila na chvíle, kdy dostane nějaký úkol od MAZP, jelikož v těch chvílích jsem měla pocit, že se vrací ta stará dobrá Evie, kterou jsem měla tak ráda.
Stejně jako minulý díl je i tento v mezích ukončený a přesto i připravený na pokračování.
Nakonec musím říct, že i přes všechny ty mínusy, které jsem tu sepsala a díky kterým to vypadá, že knihu naprosto nesnáším a nechci ji už v životě vidět, ji chci doporučit všem, kteří četla a i ještě nečetli předchozí díl. Věřím, že i přes možná zklamání na tom nakonec budete tak jako já a nebudete se moci dočkat dalšího dílu. Protože i přes to všechno to u mě takto je.

Knize dávám 3 hvězdičky, tedy o jednu méně, než u předchozího dílu.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fortuna Libri za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství - ZDE.

pátek 21. září 2012

Review: Chvíle před koncem


Autor: Lauren Oliver
Překlad: Veronika Volejnová
Originální název: Before I Fall
Žánr: Paranormálno, romantické
Počet stran: 348
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2011
Anotace: Co kdyby vám zbýval jen jeden den života? Co byste dělali? Koho byste políbili? A jak daleko byste zašli, abyste si svůj život zachránili? Samantha Kingstonová má všechno: kluka, o kterého by stála snad každá, tři úžasné nejlepší kamarádky a prostě všechno nej na střední škole Thomase Jeffersona – od nejlepšího stolu v jídelně až po nejlepší parkovací místo. Pátek 12. února by měl být jen další z řady dnů jejího perfektního života. Místo toho se ukáže, že je to den poslední…


Téma smrti je poslední dobou jednou z nejvíce propíraných témat v YA knihách, které jsou více méně ze života. Já sama bych dokázala za pár vteřin říct alespoň tři názvy knih, které mají takovou tématiku a jednou z nich je právě Chvíle před koncem.

Copak nemáš kamarádky?

Samantha Kingstonová studuje na Jeffersovoně střední, škole sebevrahů, jak se jí trefně říká. Spolu se svými třemi kamarádkami patří mezi elitu školy. Nejobletovanější, nejhezčí a největší snoby na škole. Má vše, co si holka může přát. Dokonalý život, přátele a kluka, po kterém házela očkem už několik let a rozhodně není jediná, kdo o něm dennodenně sní. 12. února se na škole tradičně koná Kupidův den, ve kterém už dávno nejde o tom, aby jste dostali růži od svého přítele, ale hlavně o to, kolik jich dostanete. A také je to den, kdy se dají provádět všelijaké rošťárny, které vám projdou.
Pro Sam je tento den ovšem i dnem důležitým a to hlavně proto, protože ji čeká noc s jejím přítelem. Vše se má konat po večírku, na kterém se sejdou všichni lidi ze střední školy, tedy hlavně ti starší. Vše se ovšem pokazí ve chvíli, kdy na něj dojde Juliet, která zapříčiní to, že se kamarádky chvíli po jejím příchodu rozhodnou odjet domů. Ovšem všechno se v tu chvíli změní. Holky se nabourají a Sam umře. Ovšem to by nebylo zas tak hrozné, kdyby se ihned poté neprobudila ve své posteli. Je ráno 12. února a den, na jehož konci zemře začíná znovu.

„Slib mi, že tu se mnou zůstaneš,“ řeknu.
„Slibuji.“

Stává se už asi menším zvykem, že první věc, která mě na knihách naštve jsou hlavní hrdinky. Ano Sam se mi od první chvíle, kdy jsem si přečetla první její myšlenku protivila. Byla prototypem holky, která šikanuje jiné lidi a to jen proto, aby se udržela na vrcholu potravního řetězce střední školy. Holky, která jde za uznáním přes mrtvoly. Ovšem musím uznat, že postupem času si mě i ona získala tím, jak se měnila a stávala se více ohleduplnou a normální.
 
Ty za to nemůžeš, to já.
Hlavní věc, proč se mi kniha opravdu líbila je to, jak je vymyšlený děj. Možná to není moc originální, ale stále a dokola prožívat svůj poslední den? Užívala jsem si každou kapitolu knihy, každou chvíli, kdy se Sam měnila. Chvílemi jsem i přemýšlela nad tím, jak tohle skončí. Jestli se jí podaří se zachránit, nebo ne. Jestli vše změní, jestli se změní ona sama natolik, abych ji mohla mít ráda. U téhle knihy jsem prostě prožívala jedno velké jestli.

Ať jsme udělaly cokoliv, takhle se to nesmí stát.

Kniha možná není o tom, že všude padají hlavy a po městě pobíhají naštvaní zombie, upíři, či něco jiného paranormálního. Tahle kniha je osobitá hlavně tím, že je o životě. O změně. O vnímání člověka jako takového. O tom, co je správné a co ne. Kniha vás donutí přemýšlet nad tím, jestli je váš život opravdu takový, jaký by jste ho chtěli mít. Jestli ho nepotřebujete trochu pozměnit.

Pochopte, nevěděly jsme to.

Když jsem knihu viděla v knihovně, neváhala jsem a okamžitě si ji půjčila. O jejím přečtení jsem přemýšlela už dlouho, stále jsem váhala nad tím, jestli si ji mám koupit, nebo půjčit. Na naprostý závěr mohu napsat jen jedno, rozhodně si ji přečtěte, nebudete litovat. A víte co, nepřemýšlejte nad pučením od kamaráda nebo z knihovny. Prostě si ji rovnou pořiďte. Například já už se nemohu dočkat, až si ji v budoucnu koupím. Protože tuhle knihu prostě doma mít musím.