Letní dumání (6): Fanatičtí fanoušci knih

Rozhodla jsem se zapojit do letního dumání u Abyss. Tématem pro tento týden je Fanatičtí fanoušci knih a to je podle mě dost zajímavé. ;) I když jsem se spíš soustředila na fanoušky filmu. :)

Pro mě je opravdu těžké se zamyslet právě nad něčím takovým, i když si podobnou otázku kladu už hodně dlouho, ale vždy se jedná o mě samotnou. No, pokusím se psát jak sama ze své vlastní zkušenosti, tak i obecně.

Myslím, že hranice mezi normálním fanouškem a tím fanatickým je hodně tenká. Já sama jsem se snad ještě nikdy nesetkala s nikým, kdo by byl ochoten udělat úplně všechno pro nějaký film, či knihu, které zbožňuje, ani já sama jsem tak daleko ještě nezašla. Přesto jsem nějaký čas neměla od toho daleko. No a zase sklouzávám na téma Stmívání. :) Tahle sága ovlivňuje můj život už druhým rokem, ale nikdy jsem se nedostala dál, než ke kupování předmětů se ságou. :) Rozhodně bych nezašla tak daleko, abych si objednávala zboží z Ameriky, nebo dokonce jezdila na všechny akce, které mají něco společného se ságou. Nedokážu si představit, že bych někdy přímo šílela potom, abych mohla jít hned první den promítání do kina. Bohatě mi stačí, když si tam dojdu v klidu v nejbližším termínu, který je volný. Dobře, možná vypadám jako fanatik ve chvílích, kdy si kupuji nějaké věci se Stmíváním, protože je prostě musím mít. :) Ale vždy si vybírám předměty, které stojí málo peněž a nejdřív si pořádně promyslím, jestli ty peníze chci dát právě za tohle, jestli je nepotřebuji k něčemu jinému.

Nikdy jsem pořádně nepochopila, proč některé holky, když vidí své idoly omdlévají, nebo se rozkřičí tak, že se z toho někomu musí rozskočit hlava. Já třeba kdybych někde někdy viděla někoho slavného, asi bych jen stála jak solný sloup a s pusou dokořán se dívala, jak kolem mě prochází. Nedokázala bych vůbec nic říct, i když by se v mém nitru vnitřnosti skákali radostí nahoru a dolů a tančili přitom kankán. No a možná bych potom omdlela. :D

Ráda pořádám fanouškovské srazy Stmívání, ale rozhodně to neznamená, že tak kecáme jen a jen o Stmívání. To je spíše zástěrka, pravdou je, že chodíme po městě, zastavujeme se v KFC a tak a mluvíme o tom, co nás všechny zajímá a věřte,  že toho je hodně. A jen minimálně mluvíme o Stmívání. :)

Někdy, když se dívám na videa z nějakých akcí, naprosto nechápu, jak se mohou ti fanoušky chovat tak, jak se chovají. Jistě, taky bych chtěla své idoly vidět, ale někdy je to opravdu hodně. Nezdá se vám už jako opravdový extrém, když se někdo vrhne na slavnou osobnost před zraky miliónů lidí, aby byl nakonec vyveden ochrankou pryč? Já bych si třeba počkala a kdyby se mě dotkl, prostě by se tak stalo, neměla bych potřebu skákat přes mantinely a nechávat se veřejně ponížit.

Viděli jste už někdy obrázky od lidí, kteří jsou přímo naprosto fanatičtí fanoušci? Jejich zbytky předmětů k jejich filmu, či ke knize jsou naprosto ohromující a mě někdy přechází zrak a tiše závidím, ale nechtěla bych na tom být jako oni. Já peníze netisknu a při pomyšlení nato, kolik je ta sbírka stála se mi dělají mžitky před očima.

Jenže co se stane ve chvíli, kdy šílenství nakonec opadne? Co dělat s předměty, které vlastníte, kdy o ně není už zájem? Najednou si uvědomíte, že jste dali takové mraky peněz za něco, co je naprosto k ničemu. Já se třeba pokouším kupovat si věci, které můžu poté použít. Tužky, propisky, penály a tak.

A uvědomuje si někdo, že tito lidi jsou vlastně i nemocní? Protože něco takového není možné. Jistě, každému se někdy líbil nějaký film, skupina, nebo interpret, či herec, ale všeho moc škodí.