RC review: Bílý Kůň

Autor: Alex Adams

Překlad: Jana Vlčková

Originální název: White horse

Série: Bílý kůň

Díl: 1.

Žánr: Postapokalyptický thriller, romance

Počet stran: 304

Nakladatelství: Domino

Rok vydání: 2011

Anotace: Třicetiletá Zoe dobrovolně strávila posledních pět let v jakési osobní bublině – po tragické smrti manžela se pohybuje jen mezi svým prázdným bytem a výzkumným ústavem, kde pracuje jako uklízečka. Šeď plynoucích dní ji neubíjí, naopak jí pomáhá nalézt vnitřní klid, aby se mohla rozhodnout, co se svým životem provede dál. A pak se najednou všechno změní.
Lidé v jejím okolí začnou umírat na záhadný virus, pojmenovaný Bílý kůň. Smrtící nákaza se lavinovitě šíří po celém světě a během několika měsíců se lidstvo ocitá na pokraji vyhynutí. Přežije jen hrstka imunních jedinců, a někteří z nich jako by pozbyli veškeré lidství. Vypuká válka a apokalypsu dovrší ničivé zvraty počasí.
Možná Zoe dříve považovala holý život za jedinou jistotu, kterou ještě má. To už teď ale neplatí. Odkázána pouze sama na sebe putuje postapokalyptickým světem a snaží se přežít. Nebezpečí číhá na každém kroku, neboť z lidské podstaty už zbylo jen velmi málo. Zoe dál míří k jedinému místu, které by jí mohlo poskytnout potřebnou ochranu – nejen kvůli sobě, ale i kvůli tajemství, které nese s sebou…

Bílý kůň

Hlavní hrdinkou knihy je Zoey jako jedna z mála přežila záhadný virus, který ze dne na den začal napadat lidi a způsobovat jim buď smrt a nebo něco daleko horšího. Ovšem i lidé, kteří přežili se hodně změnili, lidská povaha se ukázala v tom nejhorším světle, jakého bylo možno. Ve všem tomto zmatku se Zoey snaží dostat přes celou Evropu až do Řecka, kde je někdo, kdo jí je hodně blízký a ne nejenom jí. Jenže cesta je dlouhá a ne všichni lidé, které na ní potká, jsou hodní.

Virus

Filmů a knih o konci či změně světa je nespočet. Mnoho z nich se zabývá i tím co by bylo, kdyby se z lidí staly monstra. Knižní svět byl díky této knize obohacen o další možnost, jakou by mohla naše společnost skončit a jde o zdařilí pokus ukázat nám nejen, jak jsme lehce postradatelní, ale i to, jak jsou důležité vztahy mezi lidmi.

Alex Adams se narodila na Novém Zélandu, vyrůstala v Řecku a v Austrálii, a momentálně žije v Oregonu, což je vlastně takový Nový Zéland bez mračen obtížného hmyzu.

Její prvotina Bílý kůň zapůsobila v literárním světě jako zjevení. Není třeba žádných nabubřelých popisů a reklamních sloganů. Bílý kůň je zkrátka výjimečná kniha, která vás uhrane.

Překlad

K překladu nemám žádné výhrady, podle mě se opravdu povedl a atmosféra knihy byla úžasně převedena do knižní podoby v našem jazyce.

Hodnocení

Mé první pocity při čtení knihy byly, že ji nejspíš ani nedočtu, protože mi nejdřív moc nesedl styl, kterým byla kniha psána. Přišel mi příliš strohý a nezajímavý. Zezačátku jsem se u knihy notně nudila a měla sto chutí ji odložit a nikdy se k ní nevrátit a napsat recenzi jen na to, co jsem přečetla. Nakonec jsem se ovšem ovládla a později přišla na to, že jsem udělala dobře. Kniha mě po chvíli začala bavit a já si ji opravdu začala užívat. Začala jsem ji prožívat a dokázala se do děje i postav vcítit. Po delší době u mě kniha vyvolala různé emoce a konečně to nebyli jen ty dobré, tentokrát jsem se o postavy nejen bála, ale dokonce mě kniha donutila i si uvědomit, že budoucnost, která je v knize ukázána není ani zdaleka nereálná a svět se k něčemu takovému opravdu blíží.

Jako největší plus knihy jsem viděla i to, že se autorka rozhodla k napsání dvou příběhových linií. Tedy před cestou do Řecka a před virusem a po virusu. I když je tento styl psaní o něco těžší, tak se s ním autorka vypořádala opravdu bravurně a dala tak čtenářům možnost být nejen u toho, když už je svět v troskách, ale i do chvílí, kdy šel do záhuby.

Další plus vidím v tom, jak autorka zakomponovala do příběhu i trochu tajemna a to nejen tím, jak si pohrála s nákazou a vším kolem toho. Nejhlavnější plus dávám za tajemnou nádobu, která mi dvě noci nedala spát a musela jsem o ní přemýšlet i když jsem nemusela.

Jediné, co mě opravdu hodně naštvalo byl konec. Po přečtení poslední věty jsem začala nadávat a raději ani nečetla ukázku z Rudého koně, protože jsem si jistá, že bych se nedožila příštího roku, kdy vyjde a na který se už teď neskutečně těším.

Nemůžu tedy nic jiného, nežli knihu všemi deseti (v tuto chvíli devíti) doporučit. Možná nejde o zábavné čtení, ale kniha je to opravdu vydařená.

Dávám zasloužených 5 hvězdiček.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Domino za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství - ZDE.

RC review: Deník úúúplně obyčejného upíra

Autor: Tom Collins

Překlad: Zdík Dušek

Originální název: Diary of a Wimpy Vampire – Because The Undead Have Feelings Too

Žánr: Paranormálno, romantické, upíři, parodie

Počet stran: 224

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2012

Anotace: I nemrtví mají city! Nesnesitelně vtipný deník jednoho (ne)obyčejného upíra.
Jmenuji se Nigel Mullet. V upíra jsem se proměnil, když mi bylo patnáct. V tomhle věku už zůstanu napořád, takže musím trávit věčnost bojem s akné, mutujícím hlasem a svou neobratností při balení holek…
Trápí mě mé zoufalé pokusy o upoutání pozornosti mé životní lásky Chloe. Tak rád bych zabořil špičáky do jejího krku… Jsem mrtvý už víc než osmdesát let a přitom jsem ještě ani jednou neměl holku! A do toho musím neustále řešit mé neskonale trapné upírské rodiče, kteří se pokoušejí pít krev mým kamarádům.

Ve stínech kráčím

s touhou rozháranou

ty kráčíš na slunci

a tvé oči planou

Ach, k tobě se připojit

na světle jak toužím

mám však z toho pupínky

vyrážkou se soužím

Ve stínech kráčím

Hlavním hrdinou této knihy/deníku je Nigel Mullet, jehož myšlenky a zážitky nás v příběhu provázejí. Nigelovi je už skoro sto let, ovšem navždy zůstane patnáctiletým puberťákem a to je naprostá otrava. Kdo by vlastně stál o to, aby mu navždy mutoval hlas a objevovali se pupínky ve chvílích, kdy to čekáte nejméně. A ještě k tomu, když se ani trochu nepodobáte tomu, co jste. Nigel po přeměně nedostal do vínku nadpřirozenou krásu a rychlost a tak je odkázán na své rodiče, kteří mu musí nosit krev. No a když se k tomu připočte i mladší sestra/upír, která dostala vše, co on ne, tak je to opravdu velká otrava.

Upíři jsou všude

Upíry snad ani nemusím představovat, tahle krev sající monstra, zná v této době snad každý. Jenže ne vždy jsou takový jací mají být, ne vždy se jejich přeměna povede. Existuje nejméně jeden známí upír, který je na tom bledě, protože v sobě má z upírů nanejvýš tak chuť na krev a nespaní.

Překlad

Knihu jsem v originále a ani v jiném jazyce než našem nečetla, takže můžu napsat jen to, že kniha/deník je psaná opravdu čtivě a rozhodně nenudí.

Hodnocení

Jako první bych vyzdvihla hlavně styl, jakým je kniha napsaná. Jak už několikrát naznala, jedná se o deník Nigela a tak je to i celkově pojaté. Kniha není rozdělená na kapitoly, ale na dny, podle toho, kdy Nigel přidal nějaký příspěvek. Proto v knize nečekejte dlouhé popisy míst a scén, které se v knize udály a počítejte s tím, že budete rovnou hozeni do popisu končícího dne.

Kniha je napsaná stylem, kterým přemýšlí a mluví většina dospívajících a tak rozhodně nadchne a jen tak nepustí.

Abych byla upřímná, od knihy toho moc nečekejte, opravdu ne. Jak už jsem napsala, nenajdete v ní dlouhé popisy okolí a ani zdlouhavé monology, ty tam totiž ani nejsou. Kniha je napsaná tak, aby se čtenář bavil a odreagoval se po dlouhém dnu. A svůj účel plní na jedničku. Já sama jsem polovinu knihy přečetla při zdlouhavé dvanácti hodinové cestě do Polska a jen díky této knize jsem se nenudila a cestu si tak dokázala užít.

Ovšem aby se neřeklo, nějakou malou akcičku v knize přecijen najdete a musím uznat, že autor umí dobře zatloukat, protože já jsem si do poslední chvíle nebyla jistá tím, jestli ten, kdo si myslím je ten, co upíjí krev Nigelovým spoluobčanům.

A přestože už naprosto nevím, co bych ke knize měla napsat, musím ještě připsat, že kniha byla opravdu povedená i co se týče ilustrací. Nejméně jeden malý obrázek najdete na každé stránce knihy. Za ilustrace jsem byla opravdu hodně ráda a to i přesto, že nemám ilustrované knihy moc v oblibě. Tedy myslím opravdu ty, kde se vkládán nějaký obrázek a ne upravené kousky stránek a tak.

Z těchto všech důvodů, které jsem vyjmenovala bych nakonec doporučila opravdu všem, co se chtějí odreagovat. A jako bonus je to i dobrá kniha pro nečtenáře, protože toho textu taky není moc.

Knize dávám 4 hvězdičky.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte o ni zájem, můžete si ji objednat buď přímo na stránkách nakladatelství Fragment nebo na arara.cz

zdroj obrázků - http://weheartit.com/

RC review: Sukuba 4 - Žár

Autor: Richelle Mead

Překlad: Katrin Mekki

Originální název: Succubus heat

Žánr: Fantasy

Počet stran: 310

Nakladatelství: Domino

Rok vydání: 2012

Anotace: Některá přání se splní až ve chvíli, když už nám jsou k ničemu… Nadpřirozená svůdkyně Georgina nese rozchod se spisovatelem Sethem jen velmi těžce. Propadá starým zlozvykům a nesmrtelní kamarádi už nemůžou její věčné nářky vystát. A pak provede Georgina něco tak hrozného, že ji její šéf, arcidémon Jerome, vykáže za trest z města. Provinilá sukuba se ocitá ve Vancouveru, kde má pomáhat tamnímu démonovi s problematickou skupinou satanistů. Její vyhnanství skončí stejně náhle, jako k němu došlo: mezi nesmrtelnými v Seattlu se děje cosi podivného a vše nasvědčuje tomu, že Jeroma někdo unesl a uvěznil. Jeho nesmrtelní podřízení rázem ztrácejí nadpřirozené schopnosti. Všichni se společnými silami pouštějí do pátrání po Jeromovi, aby všechno bylo jako dřív. Jediná Georgina v daném stavu nachází i kladnou stránku: když teď při sexu nebere mužům životní energii, mohla by se zase dát dohromady s milovaným Sethem. Jenže jak to udělat, když je zadaný?

Proč toho nevyužít?

Georgina rozchod se Sethem nesnáší dobře. Právě i to je důvod, proč je ardidémonem Seattlu poslána na terapie, aby se zbavila svého smutku a fungovala zase normálně. Jenže Georgina to tak trochu nezvládne a nakonec se i přes zákaz vyspí se svým terapeutem, což Jeroma rozzuří a pošle Georginu do Vancouveru, aby pomohla tamějšímu arcidémonovi Cedrikovi vyřešit problém se skupinou satanistů, která se vymyká kontrole. A právě v tu chvíli je Jerom někým vyvolán a tím pádem uvězněn. Všichni jeho podřízení tedy ihned poté ztrácejí své nadpřirozené schopnosti a jediná Goergina se rozhodne, že Jeroma musí najít.

Sukuba

Někomu se může zdát, že být nesmrtelným je něco naprosto úžasného. Jenže kdo z nás by chtěl být opravdovou sukubou či upírem? Nesmrtelnost za chvíli omrzí a na povrch se začne dostávat i ta stinná stránka této možnost. Jenže na rozdíl od pohledu jiných autorů, kdy se může nesmrtelná bytost zabít několika málo způsoby, Richelle Mead stvořila svět, kde sice nesmrtelní mají vlastní vůli a mohou si do jisté míry dělat co chtějí, ale na druhou stranu své duše dobrovolně zaprodali a tak se z nich stala bytost, která má jen opravdu zlomek možností na něco takového.

 

Richelle Mead se narodila v Michiganu a nyní žije v Seattle. Má tři různé diplomy. Bakalářský za studium Svobodných umění univerzity v Michiganu, magisterský za studium komparativní religionistiky ve Western Michigan University a třetí na University of Washington.
Mead aktivně pracuje na třech sériích současně. Její rozvrh je náročný, protože napíše návrh na novou knihu každé tři měsíce. Je to velmi rychlé na rozdíl od jiných autorů, jejichž práce trvá rok.
Tak dlouho jak se naučila číst je fascinována mytologií a folklórem. Pokud zrovna nepíše nebo nečte knihu, ráda cestuje, nakupuje šaty, zajímá se o koktejly.

Překlad

Ať přemýšlím jak chci, nedokáži přijít na nic, co bych v překladu vytkla. Kniha je napsaná poutavě a člověka jen tak nepustí. Takže mu nemám co vytknout.

Hodnocení

Je všeobecně známo, že je Richelle Mead jednou z mích nejoblíbenějších autorek a proto jsem si myslela, že jí nikdy nebudu mít co vytknout, ale opak se stal skutečností, protože v této knize byl jeden opravdu velký faktor, který mi kazil celou knihu. A to Georgina, která se mi už od prvního dílu znelíbila a to vlastně skoro vším. Jako první za to může její charakter, jak říká Dante, je až moc romantická a já se nestydím říct, že je až extrémně naivní, což bych od sukuby žijící již několik století naprosto nečekala, ale stále se přesvědčuji o opaku.

V menším stínu mé nesnášenlivosti Goerginy se ocitl i Seth, kterého jsem začala mít skoro stejně jako ji nerada. Opravdu mi lezl na nervy a to vším, co udělal. Já chápu, co ho k tomu vedlo, ale i tak jsem na něj byla naštvaná.

Po dlouhé době se také ukázala má slabost pro ‚bad boye‘ a já si naprosto zamilovala Danteho, který mi zpříjemňoval každou scénu, kde se objevil. Jen mě trochu mrzí ten konec.

Co se ovšem musí nechat je fakt, že ať už Richelle píše o čem chce, vždy z toho vznikne něco, co je opravdu dobře psané a člověk se u toho nenudí. Což byl právě faktor, proč Sukubu vlastně čtu raději ji nenechám ležet v poličce. Kniha je psána velmi čtivě, zábavně a o akci a napětí také nejste ochuzeni. Díky zmizení Jeroma se kniha stává i lehce detektivní, což díl oživuje.

Jak je pro Mead zvykem, čtenář ani nemusí mít přečtené předchozí díly série, aby pochopil, co se v nich dělo. Na rozdíl od Vampýrské akademie, kde byl předchozí děj zpracován jako první kapitola s každé z knih, se v Žáru informace objevují podle toho, zda je to v dané chvíli potřebné. Což se mi rozhodně líbilo více.

Díky její čtivosti byl jediný faktor, proč jsem knihu tak dlouho četla (kolem dvou týdnu), škola, která mi kvůli začínajícímu zkoušení brala hodně času a já tak nemohla knihu číst tak moc, jak jsem chtěla a měla v plánu. Rozhodně se k ní časem vrátit, abych si ji mohla v klidu přečíst a nemusela ji pořád odkládat.

Knize dávám 4 hvězdičky, protože až na vykreslení postavy a mi kniha až nezdravě líbila.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Domino za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství - ZDE.

Knihy za září (2012)

Sakra, kde se to tady všechno vzalo? Vždyť já si skoro nic nekupovala a skoro nic mi nedošlo. Ono se to sem teleportovalo, jinak to už vážně není možné.

Takže v pátek po návratu z adaptačního kurzu jsem se s výkřikem a krosnou na zádech rozeběhla do levných knih a s výkřikem "Miláčci mí jediný," jsem prohrabávala všechny možné i nemožné knihy v obchodě. :) No tak dobře, krosnu jsem nechala s mámou před levnými knihami a běžela tam bez ní. A co bych byla za knihomola, abych s po týdnu bez knih a civilizace alespoň něco málo nekoupila? Jako první mi do očí padly tyhle dva komixy, protože za mangu bych to moc nepovažovala. :D No první díl Maximum Ride jsem si už přečetla a nevím, co bych si o tom měla myslet.

Tak tyhle dvě knihy bych asi do ruky jen tak nedostala, kdybych na ně nenarazila v knižním bazaru u VeEee... Já prostě neodolala a musela je mít... po Pod nekonečnou oblohou házím očka už nějakou dobu a Prokletý dům mám už nějakou dobu přečtený a líbil se mi, takže jsem neváhala.
Kamsahamnida VeEee unnie. (Já si tu korejštinu prostě nikdy neopustím.)

Sakra, jak já jsem vůbec získala ten Hvězdný prach? A co to vůbec je? Já to vidím poprvý a to nelžu. Já ani nevěděla, že mi v knihovničce něco takovýho straší. Až dneska jsem se dozvěděla, že mi došla z nějakýho antikvariátu, ze kterého mi měla dojít jedna manga - tohle teda žádná manga není a nemá ani trochu podobný jméno.
Jméno hvězdy. No řekněte, vy byste odolali? Obálka sice nic moc, ale ten podtitulek, já ji prostě mít musela.

Jen si mě máme "vyzvedne" po adapťáku a hned jsem málem zabitá za to, že mi celý týden chodili nějaké voloviny a že mě asi zabije, protože je všechny bral táta, který je na knihy přímo alergický. Po delším rozhovoru jsem z ní vypáčila, že mi došlo něco o nějakýho Domina. Moje první reakce. "Wtf? Co? Jaký zas Domino? To neznám!" a o asi pět vteřin poté mi došlo, o co tu jde. Žár mi už došel na recenzi? Po návštěvě levných knih jsem se vydala k Barvičovi s tím, že potřebuji ten předchozí díl, abych je měla konečně zatím všechny. Peníze jsem dostala a pádila do knihkupectví, kde jsem podlehla zátěžovému testu na nervy, když jsem zjistila, že za tu stejnou cenu bych mohla mít i jednu mangu a raději tu knihu Sny popadla a pádila k pokladně.

Tenhle tlustý pacholek mě stál skoro všechny mé nervy, protože jeho sehnat mě stálo víc času než ta angličtina, kterou jsem hledala skoro hodinu, než jsem přišla na to, že ji mají ve skladu a dostala ji. Já si sice tuhle bichličku nemusela kupovat, ale já prostě chtěla. Jak snadné je mě ovlivnit. :) Jen mě mrzí, že je chudinka trochu potlučený, poslední na skladě a za trochu větší slevu. To se mi líbí. A už mi dvakrát pomohl. Malý labyrint literatury.

Moje dlouhé mlčení - no řekněme, že mám knihu podepsanou a i zážitky z besedy s paní, která tuhle knihu nejenom napsala, ale i všechno v ní prožila - tedy ztratila celou rodinu, byla v Osvětimi a další životní pohromy. Jsem ráda za to, že jsem měla tu možnost tuto paní poznat a to i přes to, že jsem byla z té kamery hodně nervózní.
From up above - moje yaoi dušička se ozvala a já neodolala. Kdo by taky odolal? Já tuhle mangu prostě žeru, je naprosto dokonalá. Naprosto. A rozhodně není mojí posledni yaoi mangou, kterou si přečtu. ;)

A to nejlepší na konec, tedy podle mého měřítka. Knihy, které jsem chtěla strašně dlouho a konečně je mám. A nevyměnila bych je za nic na světě.
Korejská konverzace - jak jinak bych se líp naučila korejsky? No, ne že bych něco neuměla už předtím, ale takhle se mi to zdá lepší než ten můj zmatený slovníček. Což mi připomíná, že bych se měla konečně pořádně naučit to jejich písmo, mluvit a psát je něco naprosto odlišného.
V koreji se korejcům nevyhneme - kniha jako stvořená pro mě. Za pár let se chystám do Jižní Koree a tak se chci dozvědět co nejvíce o jejich kultuře, minulosti a vlastně všechno možné. Tahle kniha je opravdu úžasně napsaná a navíc pravdivá. A i přes některé nepříjemnosti, které v ní byly se do Koree těším.

RC review: Paranormálové II - Nikdo není bez viny

Autor: Kiersten White

Překlad: Emílie Harantová

Originální název: Supernaturally

Žánr: Paranormální fantasy

Počet stran: 338

Nakladatelství: Fortuna Libri

Rok vydání: 2012

Anotace: V dalším dílu Paranormálů se opět setkáváme s Evií, která bude tentokrát kromě svých obvyklých problémů s vílami, upíry a Mezinárodní agenturou pro zadržování paranormálů řešit i problémy, které trápí spoustu dívek jejího věku. Podaří se jí se svými problémy poprat? A jak skloubí lásku k vodouchovi, školu a práci s paranormály? Stojí za útoky na Evii víly? A proč se ve městě objevují stále noví paranormálové a pozorují ji? I když jsou její rodinou přátelé a MAZP, zjistí Evie něco o svých rodičích? To vše se dozvíte ve druhém dílu s podtitulem Nikdo není bez viny.

UPÍŘI

Myslela jsem, že vím, jak tě ochránit.

VLKODLACI

Myslela jsem, že vím, kam patřím.

VÍLY

Ale svět se posouvá, věci se mění.

VODOUŠI

A pravda je taková,

že jsem nevěděla vůbec nic.

Nový život

Evie byla v MAZP prohlášena za nezvěstnou a nejspíš tím pádem i mrtvou, což ji dává možnost žít normální život, o kterém vždy tolik snila, ale přichází na to, že to není až tak moc velká zábava a že studentský život se naprosto vůbec nepodobá tomu, který si vysnila díky svému oblíbenému seriálu. Evie tak přichází na to, že i přes to, že byla vlastně MAZP vězněna, tak by se k práci pro ně ráda vrátila, což se za chvíli ukáže jako jedna z možností, které dostane. Evie se snaží skloubit svou normální práci s prací pro MAZP a do toho ještě nějak vnést řád v jejím vztahu s Leasem, který studuje na univerzitě a tak na ni nemá moc času. A aby toho nebylo málo, po celém světě se začnou ztrácet paranormálové.

Proč by ne?

V prvním dílu této trilogie jsme měli možnost se seznámit v mnoha druhy paranormálů a to jak těch dobrých, tak i těch zlých. Přičemž se někdy i tyhle možnosti měnili v pochodu. První díl byl i díky tomu plný akce a rozhodně jste se od první stránky až po tu poslední nenudili. V tomto díle se podíváme více na zoubek některým paranormálům a seznámíme se i s nějakými novými. A navíc si rozhodně zamilujete jednu hodnou upírku a jednoho naprosto šíleného kluka, které vás nenechají v klidu.

Kiersten White se narodila a vyrůstala v Utahu, kde studovala angličtinu na Brigham Young University. Nyní žije v San Diegu se svým manželem a dětmi.
Kiersten je autor bestsellerů, paranormálních fikcí pro mladé dospělé. Série se jmenuje Paranormálové. Také píše povídky, antologii s 13 steampunkovými romantickými povídkami.
I když její kariéra jako spisovatele začala jen před krátkou dobou, Kiersten má rozdělanou celou řadu projektů. Po dokončení trilogie Paranormálové se chystá uvést na trh novou thrillerovou série. Také pracuje na knize Isadora, nadcházejícím románu o modení teenagerce, jejíž rodiče jsou egyptští bohové.

Překlad

Mám pocit, že buď jsem se snažila knihy zbavit tak rychle, že jsem je nepostřehla a nebo jich tam bylo opravdu minimálně. Ano, mluvím o chybách, kterých bylo v první díle požehnaně.

V druhém díle jsem si skoro žádných nevšimla, sem tam jsem ale i tak postřehla nějaký malý překlep, kvůli kterému jsem musela přemýšlet nad tím, co tím chtěla překladatelka říci, protože sice to povětšinou byla slova, která jakž takž dávala smysl, ale jinak měnila i třeba celou větu.

Také jsem si všimla menších proměn jména Vivian, která se v jednu chvíli jmenovala naprosto jinak a poté zase takhle, což mě poprvé trochu zmátlo a já musela přemýšlet nad tím, jestli se jedná pořád o tu stejnou osobu.

Hodnocení

Nestydím se napsat, že kniha mě zaujala spíše než příběhem svou obálkou, která se mi líbí o trochu více, než ta k předchozímu dílu. Samotný příběh v tomto díle oproti tomu předchozímu bohužel opravdu hodně pokulhává. První čtvrtinu knihy jsem do ní byla začtená a naprosto nadšená, ale po přechodu blíže k polovině, příběh začal značně pokulhávat a pokud bych to tak měla říct, tak dokonce i přicházet o „dech“, příběh začal být opravdu hodně nudný a naprosto nezáživný a nestydím se říct, že kdybych mohla, nejspíš bych ho na chvíli zase odložila a nechala si ho na kdo ví kdy. Ale stále ještě doufám, že styl, jakým byla kniha napsána byl autorčin záměr a že pro změnu s dalším dílem dokáže vyrazit dech mě.

Další věc, která mi oproti minulému dílu naprosto lezla na nervy byla právě sama Evie, které jsem chvílemi chtěla kroutit krkem a dělat přednášky o tom, jak se změnila a že chci zpět to, jak se chovala v minulém díle, kdy jsem k ní dá se říci i vhlížela. Většinu knihy mi svým jednáním brnkala na nervy a tak jsem se jenom těšila na chvíle, kdy dostane nějaký úkol od MAZP, jelikož v těch chvílích jsem měla pocit, že se vrací ta stará dobrá Evie, kterou jsem měla tak ráda.

Stejně jako minulý díl je i tento v mezích ukončený a přesto i připravený na pokračování.

Nakonec musím říct, že i přes všechny ty mínusy, které jsem tu sepsala a díky kterým to vypadá, že knihu naprosto nesnáším a nechci ji už v životě vidět, ji chci doporučit všem, kteří četla a i ještě nečetli předchozí díl. Věřím, že i přes možná zklamání na tom nakonec budete tak jako já a nebudete se moci dočkat dalšího dílu. Protože i přes to všechno to u mě takto je.

Knize dávám 3 hvězdičky, tedy o jednu méně, než u předchozího dílu.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Fortuna Libri za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství - ZDE.

Review: Chvíle před koncem

Autor: Lauren Oliver

Překlad: Veronika Volejnová

Originální název: Before I Fall

Žánr: Paranormálno, romantické

Počet stran: 348

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2011

Anotace: Co kdyby vám zbýval jen jeden den života? Co byste dělali? Koho byste políbili? A jak daleko byste zašli, abyste si svůj život zachránili? Samantha Kingstonová má všechno: kluka, o kterého by stála snad každá, tři úžasné nejlepší kamarádky a prostě všechno nej na střední škole Thomase Jeffersona – od nejlepšího stolu v jídelně až po nejlepší parkovací místo. Pátek 12. února by měl být jen další z řady dnů jejího perfektního života. Místo toho se ukáže, že je to den poslední…

Téma smrti je poslední dobou jednou z nejvíce propíraných témat v YA knihách, které jsou více méně ze života. Já sama bych dokázala za pár vteřin říct alespoň tři názvy knih, které mají takovou tématiku a jednou z nich je právě Chvíle před koncem.

Copak nemáš kamarádky?

Samantha Kingstonová studuje na Jeffersovoně střední, škole sebevrahů, jak se jí trefně říká. Spolu se svými třemi kamarádkami patří mezi elitu školy. Nejobletovanější, nejhezčí a největší snoby na škole. Má vše, co si holka může přát. Dokonalý život, přátele a kluka, po kterém házela očkem už několik let a rozhodně není jediná, kdo o něm dennodenně sní. 12. února se na škole tradičně koná Kupidův den, ve kterém už dávno nejde o tom, aby jste dostali růži od svého přítele, ale hlavně o to, kolik jich dostanete. A také je to den, kdy se dají provádět všelijaké rošťárny, které vám projdou.

Pro Sam je tento den ovšem i dnem důležitým a to hlavně proto, protože ji čeká noc s jejím přítelem. Vše se má konat po večírku, na kterém se sejdou všichni lidi ze střední školy, tedy hlavně ti starší. Vše se ovšem pokazí ve chvíli, kdy na něj dojde Juliet, která zapříčiní to, že se kamarádky chvíli po jejím příchodu rozhodnou odjet domů. Ovšem všechno se v tu chvíli změní. Holky se nabourají a Sam umře. Ovšem to by nebylo zas tak hrozné, kdyby se ihned poté neprobudila ve své posteli. Je ráno 12. února a den, na jehož konci zemře začíná znovu.

„Slib mi, že tu se mnou zůstaneš,“ řeknu.

„Slibuji.“

Stává se už asi menším zvykem, že první věc, která mě na knihách naštve jsou hlavní hrdinky. Ano Sam se mi od první chvíle, kdy jsem si přečetla první její myšlenku protivila. Byla prototypem holky, která šikanuje jiné lidi a to jen proto, aby se udržela na vrcholu potravního řetězce střední školy. Holky, která jde za uznáním přes mrtvoly. Ovšem musím uznat, že postupem času si mě i ona získala tím, jak se měnila a stávala se více ohleduplnou a normální.

 

Ty za to nemůžeš, to já.

Hlavní věc, proč se mi kniha opravdu líbila je to, jak je vymyšlený děj. Možná to není moc originální, ale stále a dokola prožívat svůj poslední den? Užívala jsem si každou kapitolu knihy, každou chvíli, kdy se Sam měnila. Chvílemi jsem i přemýšlela nad tím, jak tohle skončí. Jestli se jí podaří se zachránit, nebo ne. Jestli vše změní, jestli se změní ona sama natolik, abych ji mohla mít ráda. U téhle knihy jsem prostě prožívala jedno velké jestli.

Ať jsme udělaly cokoliv, takhle se to nesmí stát.

Kniha možná není o tom, že všude padají hlavy a po městě pobíhají naštvaní zombie, upíři, či něco jiného paranormálního. Tahle kniha je osobitá hlavně tím, že je o životě. O změně. O vnímání člověka jako takového. O tom, co je správné a co ne. Kniha vás donutí přemýšlet nad tím, jestli je váš život opravdu takový, jaký by jste ho chtěli mít. Jestli ho nepotřebujete trochu pozměnit.

Pochopte, nevěděly jsme to.

Když jsem knihu viděla v knihovně, neváhala jsem a okamžitě si ji půjčila. O jejím přečtení jsem přemýšlela už dlouho, stále jsem váhala nad tím, jestli si ji mám koupit, nebo půjčit. Na naprostý závěr mohu napsat jen jedno, rozhodně si ji přečtěte, nebudete litovat. A víte co, nepřemýšlejte nad pučením od kamaráda nebo z knihovny. Prostě si ji rovnou pořiďte. Například já už se nemohu dočkat, až si ji v budoucnu koupím. Protože tuhle knihu prostě doma mít musím.

Knihy za červenec a srpen (2012)

Abych byla upřímná, lekla jsem se toho, jak moc těch knih je, protože jsem skoro nic neutrácela a nevím, kde jsem je všechny vzala (kromě RC).

Jako první teda jdou na řadu dva recenzní výtisky od nakladatelství Alpress. :) O Tichý pláč jsem si řekla proto, protože jde o pravdivý příběh a autor popisuje jeho vlastní dětství. A já poslední dobou takové knihy hojně vyhledávám, protože mě opravdu zajímají smutné příběhy lidí, i když si pokaždé říkám, že už nic takového nikdy nepřečtu.
Jana Eyrová. Mám za sebou několik přečtených klasik a řekla jsem si, že bych si teda mohla i nějaké pořídit a protože jsem ještě 'Janu' nečetla,  tak jsem prostě neodolala. Snad mě bude alespoň trochu bavit.

Co bych k tomuto řekla? Prostě jsem se ve městě stavila v levných knihách a to právě pro Na větrné hůrce. Knihu jsem před pár lety četla a musím říct, že na ni nemám zrovna dobré vzpomínky, protože mě naprosto nebavila. Tak jen doufám, že tentokrát to bude o něco lepší.
Na horizontu pekla jsem koupila za 99,- s tím, že měli nějaký defekt, který jsem doteď nenašla. No a když už mám doma ten první díl, tak proč bych si nemohla koupit i druhý? I když mě první naprosto nebavil.

Tak tohle bude vtipné. :) Tuhle trilogii jsem hledala celý týden, co jsem byla na začátku prázdnin v Itálii a prošla jsem kvůli nic snad všechny možný i nemožný knihkupectví jen proto, abych ji nakonec našla v Dobrovským a to za lepší cenu, než by tomu bylo na internetu.
Každopádně jsem začala číst první díl a i když na něj naprosto nemám čas, tak jsem se rozhodně zatím dobře bavila a s překvapením zjistila, že skoro všemu rozumím, což je s mojí slovní zásobou opravdu zajímavé. :) Knihy si rozhodně budu kupovat i v češtině.

Vzpomínáte si ještě, jak měl na začátku prázdnin Albatros ty slevy a poštovné zdarma? Nebyla bych to já, abych něčeho takového nevyužila a hned po návratu z Itálie (den před koncem slev), jsem si objednala tyhle dvě krásky.
Monster High 3 a Divergenci. Strašně moc se těším, až si na knihy najdu čas a konečně si je přečtu.

MaiQa tancovala oslavný tanec, když se jí konečně podařilo najít někoho, kdo prodává tak dlouho hledanou knihu a za tak málo. Já myslela, že mě budou křísit, jak jsem byla nadšená. (Což mi připomíná, že musím v pondělí odeslat ty peníze) Most do země Terabithia jsem hledala už přes půl roku a naprosto nikde jsem ho nedokázala najít o to nadšenější jsem, že ji mám konečně doma. :)
Banka těl: Mladší je recenzní výtisk od nakladatelství Fortuna Libri a přišla jsem k němu naprosto nečekaně a pořád mi nějak nedochází, jak je to možný, i když jsem naprosto nadšená, že mám knihu doma a už se na ni chystám a to brzy.

A další recenzní výtisky, tentokrát od nakladatelství Crew, které vydává v ČR komixy a mangy. Jak jste si mohli všimnout, tak jsem si před nedávnem pořídila první dva díly DN a tak jsem neodolala a poprosila o Death Note 3 a 4, i když nevím, jestli se mám vůbec těšit. (Strašně se bojí) :)
Jsem naprosto zvědavá na Bleach. O anime jsem slyšela hodně a většinou chválu a tak se těším, až si přečtu alespoň první díl mangy. ;) Snad mě nezklame a já se rozhodnu si koupit ty další díly, i když mě to asi zrujnuje jejich počet. :)

Na knižním srazu jsem díky vyplnění menšího knižního dotazníku (já pořád nevím, jak jsem něco takového dala, já skoro nic nevěděla) dostala od Rodaw tuto mangu. Každá je jiná jsem si už přečetla, protože jsem byla naprosto zvědavá a musela vědět, co přesně to sakra je. I když jsem se málem ukamenovala, než mi došlo, jak to sakra musím správně přečíst a to mangu čtu skoro pořád. :)

Dva meče na mě čekají a řvou na mě, abych si je sakra už přečetla a já to už dlouho nedám, protože je prostě musím přečíst. Už předem se vidím při psaní recenze, u které se budu muset mlátit za to, aby nebyla zkreslená mým vlastním názorem, o kterém už předem vím, jaký bude. :)
Tygrovo prokletí je recenzní výtisk pro jeden nejmenovaný server, pro který píši recenze. :) Jsem strašně ráda, že si ho můžu přečíst, protože já bych se k němu sama za sebe dostávala ještě pár dalších let. :) Tak doufám, že obsah bude alespoň stejně povedený jako obálka, která mě ke knize přivábila. :D

Kouzelná knihovnička - Květen 2012

Tento projekt má na svědomí Abyss.

Svůj poslední příspěvek do Kouzelné knihovničky jsem napsala na konci minulého roku. V té době byla má knihovnička opravdu hodně nepočetná. Knihy zabírali jen jednu řadu v první poličce a polovinu té druhé. Za poslední necelý půlrok se moje knihovnička rozrostla tak, že už ani pomalu nevím kam mám ty knihy dávat.

Přesto mám vyfocené jen knihy, které jsou novější, protože kdybych měla běhat po celém domě a hledat všechny skrýše, kde mám své starší knihy, asi bych nic jiného nedělala. :) Možná někdy příště.

No a teď k fotografiím. ;)

Tak abych se raději vrhla na nějaké řeči kolem fotek. Jak jde vidět, knih přibilo opravdu hodně a myslím, že nemusím konstatovat, že tohle je přední řada knih. Ještě nás čeká ta druhá. :)

Pár knih se odstěhovalo někam jinam a u některých to opravdu není metafora.

No a kdyby někdo málo nebo vůbec neviděl co za knihy to na fotografii vlastně je, tak přidávám i jméno, jak je u mě zvykem u všeho a vždy:

Pomstěný milenec, Nespoutaný milenec, Milenec z věčnosti a Milenec z temnot, Město z kostí a Město z popela, Zasvěcení, Zář, Pijou mi krev aneb upírkou na vlastní nebezpečí a Pořád mi pijou krev, Dřív než půjdu spát, Čarodějnice z Hex Hall, Nick a Norah: Až do ochraptění, Hlas nože, Magie mrtvých, Magie spaluje a Magie útočí, Poslední upír, Slepá vášeň, Rudá pyramida, Bohové Olympu: Proroctví, Paranormálové: Zlodějka duší, Erebos: Hra, která zabíjí, Přechod, Odstíny života.

Nahoře: Jezdci časem, Smrtící polibek, Ještě než umřu, Andělé noci, Princ Kaspian, Procesí mrtvých, Ledová královna, Proč? 13x proto, Nejsem sériový vrah, Sukuby to rády horké.

Ehm… nemám co bych k tomu napsala. :) Snad jen, všimli jste si, že Monster High je nějak uříznutý? Malá nehoda, asi neumím fotit. No a taky jsem si až teď všimla, že je Záťah naruby, ale to je snad jedno. S tím už nic neudělám, ale i tak mě to otravuje.

Jak jde vidět, tak zde se vyskytují už i dvě slovenské knihy. Jedna od nakladatelství Slovart a druhá od Ikaru. U té od Ikaru je vysvětlení jednoduché, prostě jsem šáhla po knize, kterou jsem chtěla moc dlouho číst a která u nás nevyšla. Tečka. Není co řešit. U té druhé je to trochu složitější. Chtěla bych poděkovat nakladatelství Slovart za poslání. Hodná paní od nich ví. ;)

No a teď knihy. Těch je tady také požehnaně a jen tak pro úplnost, Inheritance tu má opravdu jen obal a ne, neutekla z křikem co nejdál ode mě, ale má ji půjčenou můj třídní učitel. Jen ten obal jsem mu prostě nechtěla dát, já prostě ulétávám na tom drsným povrchu.

Určitě si někdo všiml, že některé série, trilogie, tetralogie a kdo ví co ještě nejsou kompletní a to hlavně u těch, které už vyšli všechny. Je to tím, že já prostě pořád nakupuji první díly jiných sérii a ke koupi dalších dílů se dostávám později, než bych chtěla.

A teď už raději na knihy: Monster High a Monster High 2: Můj soused ghúl, Smečka a Vzpoura, Pád a Muka, Vampýrská akademie, Pokrevní pouta, Sukuba 1: Trápení a Sukuba 2: Na vrcholu, Hunger Games: Aréna smrti, Vražedná pomsta a Síla vzdoru, Percy Jackson: Zloděj blesku, Moře nestvůr, Prokletí titánů a Bitva o labyrint, Eragon, Eldest, Brisingr a Inheritance, Som číslo štyri, Voda pro slony.

Nahoře: Záťah, PinkMuffin @ BerryBlue: Předmět: Zatoulaný e-mail, Poslední píseň, Deník úúúplně obyčejného upíra, GG: Nezapomeň na mne a Trojčata, Trable s koštětem, Cizinec: Vítězné povídky, Ve tvém pokoji, Myši.

Už v minulém příspěvku do této rubriky jsem konstatovala, že se má Twilight sbírka zvětšila a tady to je. Zkuste mi namluvit, že tam není nic navíc. :)

Myslím, že vše podstatné jsem napsala už minule, takže jen něco ke knihám, které jsou tu plus.

Každý, kdo v posledních pár dnech četl mé příspěvky na facebookové stránce ví, že jsem se tak trochu zbláznila a to do anime (mangy) Death Note. No a pokud to víte, tak jste obeznámení i s tím, že jsem si koupila první dva díly mangy (a že jsem z toho málem zešedivěla).

Ale jsou tu i jiné knihy, které jsem sem přestěhovala a to knihy, které mě něčím zaujali. I když i to není vždy pravda.

A teď ke knihám: Stefanovy deníky: Zrození, Chuť krve a Prokletí, Upíří deníky: Probuzení, Zášť a Temné shledání, Nebezpečná láska, Dvě zrcadla, Prokletý maturiťák, Stmívání: Grafický román 1. část, Krátký druhý život Bree Tannerové, Oficiální ilustrovaný průvodce Twilight ságou, Stmívání, Nový měsíc, Zatmění a Rozbřesk, Twilight: Sága a její postavy v proudu času, Stephenie Meyerová, Oficiální ilustrovaný průvodce filmem: Stmívání, Nový měsíc, Zatmění a Rozbřesk 1. část.

Nahoře: Temný akademie, Krvavá romance, Death Note1 a 2, Temné vize: Odhalení a Posedlost, Rouhání, Žena v černém.

Není ta vlkoliška prostě roztomilá? Já mi miluji. Je z krásného a hebkého materiálu a já bych po ní pořád šahala.

A poslední úsek, tohle jsou knihy, které se mi prostě už nikam jinam nevešli a tak jsem je šupla do nového úseku knihovničky, který právě před několika dny zahájil svou funkci. :)

Nebudu to tu dlouho obkecávat, jdeme ihned na to:

Položené knihy jsou: Angličtina pro samouky: Začátečníci a pokročilí, Pravidla českého pravopisu, Česko-Anglický kapesní slovníček, Neautorizovaný kapesní průvodce světem Harryho Pottera.

S viditelným hřbetem: Plavba Jitřního poutníka, Trojská maska, Smrtící klon, Marley a já, Návrat domů, Kytice, Kapesní atlas hub, Atlas psů do kapsy, Lovkyně snů: Vstříc temnotě, Páni mají radši sukuby, Akademie Point Blanc, Příšerné světlo, Alenka v kraji divů a za zrcadlem.

A to je vše. Děkuji vše, co to dočetli až sem. Klobouk dolů. No a abych byla kompletní, měla bych ještě napsat, že na fotkách chybí dvě knihy a to: Lovkyně snů: Procitnutí - půjčeno mé kamarádce a kniha Nemám žádné jméno, kterou jsem půjčila své babičce.

Kouzelná knihovnička - Listopad 2011

Tento projekt má na svědomí Abyss.

Má knihovnčka není nijak moc početná. Mám v ní jen pár knih, které jsem si stačila koupit za půl roku a pár takových, které jsou mojí srdcovou záležitostí. Moje knihovička se vlastně neskládá jen z těchto dvou částí, které jsou vyfoceny. Knihy máme poházené po celém domě a kdybych si to nevydobyla, nebylo by ani co pořádně fotit. Ve sklepě jsou v krabicích poházeny stovky knih, některé i starší než jedno století. V obývacím pokoji máme ve třech skříních pohozeny máminy knihy o vaření a detektivky. U krabic od elektroniky máme štos knih, které vlastním já, ale vůbec je nečtu, ale prostě si je někdy v budoucnu přečtu a pak možná spatří světlo světa. :D V mém pokoji je ještě nefocená polička, ve které mám většinu knih, které jsem dostala od doby svého narození. Většinou se jedná o nějaký díl ságy či trilogie, kterou jsem nikdy nedokoupila a ani nedokoupím.

Vyfocená část knihovničky je plná knih, které, jak už jsem psala byly koupeny v tomhle půl roku. Ale i mezi nimi se najde pár výjimek, které mám již delší dobu. Důvody budou vysvětleny u fotek.

Přestože tenhle článek vydávám těsně po Vánocích, fotky jsou starší (asi měsíc), takže na nich nejsou některé knihy, které v ní mám teď navíc. No, však je uvidíte za rok. :D

Především bych vám chtěla představit své tři ochránce knihovničky. Želvu Záchodku, slona Bimba a ledního medvěda Zadka. Proč má Záchodka zrovna takové jméno vám raději říkat nebudu. :D

No jak je vidět, naleznete tu takovou menší směs žánrů, ale fantasy prostě musí vyhrát. :D Jak už jsem psala, mám tu i některé knížky staršího rázu. Mezi ně patří ty, nad kterými drží ochranu Záchodka. Jakožto milovník psů jsem si prostě musela koupit alespoň dvě knihy o nich. Atlas psů a knihu o Zlatých retrívrů. Tu druhou jsem si pořídila hlavně proto, protože jakmile bude možnost, pořídím si právě psa téhle rasy. Já je prostě miluji. :D

Ta otrhaná kniha jsou pravidla českého pravopisu, takhle to dopadá, když necháte knihu bez dozoru a v její blízkosti je má mladší sestra. Knihu jsem si koupila o pár let zpátky v době, kdy jsem vyhrála cenu čtenáře roku v naší knihovně. Získala jsem kupón na myslím 500,- na jakékoli knihy. No a koupila jsem si za to tuhle a ještě Kytici, což je ta malá černá kniha vedle atlasu psů.

Většina těch starších knih je koupena v Levných knihách a to hlavně ta malá nad tým malých slovníkem. :D

Ta žlutá kniha vedle atlasu psů je staré vydání Plavby Jitřního poutníka, kterou, ačkoli mám v plánu dokoupení dalších knih z Letopisy Narnie, bych nikdy nevyměnila. Dostala jsem ji jako dar od spolužáka myslím ve čtvrté třídě. No a když už jsme u těch Letopisů, jak jste si nejspíš už všimly, vlastní Prince Kaspiána, a toho prostě miluji. I když jsem ho nečetla, za nic bych ho nevyměnila. Je to jediná kniha, kterou jsem kdy dostala od dědy. Má pro mě hodnotu. No a myslím, že zbytek nemusím představovat. :D Takže jen ve zkratce:

Páni mají radši sukuby a Sukuby to rády horké, Myši, Jezdci časem, Princ Kaspian, Monster High, Temný anděl, Poslední upír, Smečka a Vzpoura, Pád a Muka. Město z kostí, Akademie Point Blanc, Sukuba 1: Trápení, Nick a Norah: Až do ochraptění, GG: Trojčata a Nezapomeň na mne, Upíří polibky 1: Počátek, Hunger Games: Aréna Smrti, Percy Jackson: Zloděj blesku, Voda pro slony, Odstíny života, Stefanovy deníky: Zrození a Chuť krve a Prokletý maturiťák.

No, tahle fotka se mi moc nepovedla, je hodně rozmazaná. Takže, netajím se tím, že jsem fanoušek ságy Stmívání a myslím, že to jde vidět a věřte, že kdybyste viděly, co je tam teď plus, hráblo by vám.

No, ale přesto si myslím, že bych měla něco napsat. Třeba o úžasných Dvou zrcadlech. Vím, že se to většině lidí moc nelíbí, ale myslím, že kdybych měla seřadit všechny knihy podle oblíbenosti, tahle by byla v první pětce. Dobrá, je to ovlivněné tím, že píšu na stejné stránce jako autorka a její povídky čtu od doby, co začala s psaním. Je to tím, že jsem čekala celou dobu od chvíle, kdy bylo jasné, že to vyjde na chvíli, kdy si to budu moct předobjednat. Je to prostě moje srdcová záležitost.

Stmívání: Grafický román 1. část, Krátký druhý život Bree Tannerové, Oficiální ilustrovaný průvodce Twilight ságou, set knih v originálním balení (Stmívání, Nový měsíc, Zatmění, Rozbřesk), Oficiální ilustrovaný průvodce filmem: Nový měsíc a Zatmění, Stepheni Meyerová, Twilight: Sága a její postavy v proudu času.

RC review: Trojská maska

Autor: David Gibbins

Překlad: Ladislav P. Valík

Originální název: The Mask of Troy

Žánr: Dobrodružné

Počet stran: 445

Nakladatelství: Metafora

Rok vydání: 2012

Anotace: Podmořský archeolog Jack Howard má neodbytný pocit, že legendární objevitel Tróje, Heinrich Schliemann, neprozradil světu všechno, co na svých vykopávkách našel. Zdá se, jako by dávné zlo, jež smetlo kvetoucí civilizaci, nezemřelo s padlými králi, ale hnalo lidstvo dál, do dalších krvavých, ničivých válek.

Nacistická posedlost neomezenou mocí se nezastaví před ničím, ani když od konce druhé světové války uplynulo už kolik desetiletí. Jenže co má společného koncentrační tábor blízko Belsenu s podivným „klíčem“ z podzemí Tróje? A co viděla tajemná dívka s harfou? Úplně jiné dívce jde ale o život. A Jacku Howardovi je tak drahá, že si kvůli ní ochotně potřísní ruce krví zabijáků…

Neodhalená tajemství

Jack Howard je známý podmořský archeolog, který se mimo jiné i proslavil tím, že našel bajnou Atlantidu a donedávna neznámé kousky města Trója. Zrovna v tuto chvíli se snaží najít potopený vrak lodi bájného krále Agamemnona a ukázat tak světu, že nejde jen o legendu. Jenže na paty mu začnou šlapat jak úřady a povolení k podmořskému hledání, ale i nacistická společnost, která má v plánu obnovit slávu někdejší třetí říše. A míní toho dosáhnout jakýmkoliv způsobem a to i tím, že unesou Jackovu dceru Rebeku. Jenže Jack se nevzdá bez boje.

Zpátky do minulosti

Každý už ve svém životě určitě slyšel o knihách, které jsou z archeologického prostředí. Někomu mohou vyhovovat více, někomu méně, ale i tak jsou nedílnou součástí literatury a alespoň jednou si nějakou takovou knihu člověk přečte. Někdy s úspěchem a někdy s neúspěchem.

David Gibbins se narodil v Kanadě roku 1962. Nejprve pracoval jako podmořský archeolog. Později získal na Cambidge titul doktora filozofie a vyučoval archeologii. Je celesvětově uznávanou kapacitou v oboru starobylých lodních vraků a potopených měst. Vedl četné expedice zkoumající podmořské zkoumající podmořské oblasti ve Středozemí a po celém světě. Nyní svůj čas dělí mezi práce v terénu a psaním knih ze svého světa.

Překlad

Knihu jsem sice v originále nečetla, ovšem i tak můžu pochválit český překlad, který se podle mě opravdu hodně povedl.  I když některé výrazy pro mě byly trochu horší na pochopení.

Hodnocení

Na knihu mám naprosto rozhozený názor. Nevím, jestli se mi více líbila a nebo nelíbila. Jedno je ovšem do jisté míry, a že jí nebylo málo, jsem si knihu a její příběh užívala. I když bylo mnoho chvíli, kdy jsem skřípala zuby a myslela si u některých termínů, jestli by to taky nešlo napsat ‚česky‘, abych tomu rozuměla. Přesto bylo takových chvil míň, než by se dalo čekat.

Trojská maska má dobrý děj, který nijak nepokulhává a styl psaní, díky kterému kniha plyne opravdu hodně rychle. Kdybych nebylo těch již zmíněných chvil, dokázala bych ji přečíst opravdu za chvíli a to i přesto, že není rozhodně nejmenší, co se rozsahu stran týče.

Kdybych tu měla vyjmenovávat všechny postavy, co se v knize vyskytují, byly bychom tu ještě několik dalších dnů. Příběh je možná na první pohled vymyšlený a postavy v něm také, ale opak je pravdou. Fikce se v tomto příběhu překrývá a realitou a tak se při čtení můžete i naučit pár dějepisných informací, které by mohou hodit i v normálním životě.

Jedinou věcí, kterou bych knize vytkla je fakt, že i přes její čtivost se některé scény až moc na můj vkus táhly a proto jsem získávala dojem, že bych měla dělat taky něco naprosto jiného, než číst. V těchto chvílích jsem ji bez ostychu nechala ležet a i několik hodin na ni ani nepomyslela a to i přesto, že mě hned po těchto scénách čekaly scény, které byly přímo akcí nabyté.

Asi největší klad knihy nevidím v tom, jak byla napsaná, ale v její přehlednosti. Už se stává zvykem, že u více knih se stejným hlavním hrdinou se první kapitola stává jakýmsi shrnutím minulých dílů a faktů, která by mohli v knize čtenáře zmátnout, pokud předchozí díly nečetl. Ovšem Trojská maska není stejný případ. Ve chvílích, kdy je potřeba nějakého shrnutí z jednoho z předchozích dílů, autor jej dokázal naprosto přirozeně přidat k ději tak, aby jste se nad tím ani nepozastavili, což mu je rozhodně k dobru.

Knize dávám 3 hvězdičky, protože i přes všechny ty plusy nesplnila tak úplně mé očekávání.

Chtěla bych poděkovat nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku této knihy.

Pokud knihu nevlastníte a máte zájem o její koupení, můžete si ji objednat přímo na stránkách nakladatelství Metafora a nebo na arara.cz